KUŽELKY

Český historik Gelasius Dobner se ve svém díle Monumenta historice Bohemiae zmiňuje o tom, že král Přemysl Otakar II. zakazuje našim předkům hru v kuželky.

Obliba hry rychle rostla. Soutěže se z pohledu doby velmi bouřlivě vyvíjely, měnily formu a posilovaly svoji pozici v nabídce společenských zábav. Nezřídka se zápolení stávala i bojem o hodnoty věcné.

Z původně příjemné zábavy se stávala hra zdrojem záští a svárů a mnoho našich dávných předků dokázalo za jedno odpoledne přijít o majetek. Tady lze hledat příčinu, proč byly kuželky i nadále zakazovány stejně jako vrhcáby. Dozvídáme se, že i Karel IV. „ … zakázal hru v kuželky a kostky o peníze.“

Hru bylo zapovězeno hrát v adventním období a od konce masopustu do bílé soboty velikonoční. Dekretem francouzského krále Karla V. z roku 1370 byl vydán zákaz veřejného provozování hry, ale bylo dovoleno mít na vlastním trávníku kuželník zvaný „la boule sur la vert“, zkráceně boule vert. Je oprávněná domněnka, že tento název dal vzniknout jménům širokých pařížských ulic – bulvár.

Tak jako každý zákaz, tak byla porušována i nařízení o zákazu hry v kuželky. Viníci byli nezřídka přísně trestáni. V brněnském policejním řádu z doby císaře Josefa II. se v desátem paragrafu zakazuje hrát o nedělích a svátcích pod trestem deseti říšských tolarů před čtvrtou hodinou odpolední.

Jan Ámos Komenský doporučuje kuželky jako hru „ ... velmi vhodnou pro pohyb těla a osvěžení ducha.“

Kuželky jsou jedním z nejstarších sportů vůbec. Jejich historie sahá až do dávnověku, kdy se lidé snažili zasáhnout kamenem určený cíl, který představovaly kosti. Zpočátku hodem a později koulením.

Hrálo se o peníze a nezřídka hru ukončila i rvačka. Proto se v mnoha městech vydal zákaz na hru kuželek. Nastalo tak pronásledování hráčů tohoto "hazardu".

Bouřlivý rozvoj soutěží i velký a stále stoupající zájem o rekreační hru zajišťuje vytíženost všech kuželen. Paradoxně se mnohde omezují hodiny pro závodní hru, protože dráhy musí vydělávat pronájmem. Proto se staví ve velkých městech kuželkářské stadiony pro 6, 8 nebo více drah.

Čistě sportovní charakter získaly kuželky v okamžiku, kdy se prosadily vícehodové discipliny. Zpočátku šlo o hru 50 hodů do plných, později 100 hodů do plných. Vývoj se potom na relativně dlouhou dobu ustálil na 100 resp. 200 hodů sdružených, zahrnujících hru do plných i hru dorážkovou.

Přelom 20. a 21. století přinesl výraznou změnu do struktury soutěží. S cílem zatraktivnit kuželkářský sport divácké veřejnosti se prosazují změny ovlivňující nejen do té doby ustálené počty hodů, ale i vyhodnocování kuželkářského soutěžení.

Obecně datujeme vznik kuželkářského sportu jako standardu hry do kuželek do období, kdy začal být řízen z jednoho centra, které bylo garantem sportovní platformy hry, výkladu jednotných pravidel a organizačního zajištění soutěží.