TENIS
Je jedním z nejrozšířenějších míčových síťových sportů na celém světě. Je to hra, ve které se utkávají jednotlivci ve dvouhře nebo dvojice ve čtyřhře. Principem je zahrát balon pomocí rakety přes síť do pole hráče tak, aby soupeř nebyl schopen míč vrátit.
Vyvinul se z několika her, italské „Ginoco del Pallone“, ve 14. století španělské a oblíbené hry „Juego de pelata“. Tato hra se rozšířila na německé a holadské šlechtické dvory. Hra se hrála v tzv. míčovnách, (viz např. Míčovna Pražského hradu (vznikla v letech 1567 – 69, postavil ji Bonifác Wohlmut a Ulrico Aostali jakožto královskou míčovnu, v níž se hrála podoba tenisu a badmintonu.
V době svého vzniku byla míčovna už třetí stavbou Pražského hradu určenou k míčovým hrám, které byly tenkrát velmi oblíbené. Hrávaly se hry kruhové s 10 - 12 hráči, kdy se míč odrážel dřevěnou pálkou nebo zutým střevícem, nebo se tvrdý kožený míč metal pálkou k protihráči, který jej měl v letu zachytit.)
Druhá nejstarší míčovnou v republice je Míčovna v Horšovském Týně, postavena počátkem 17. století.
Na vývoj hry měla velký vliv francouzská hra „Jeu de Paume“, znamenající „hru dlaní“, kdy míč se odpaloval holou dlaní, později obandážovanou rukou, pak rukavicí a později se začaly vyvíjet pálky a rakety. Míčky byly z tvrdého korku a protože se odpalovaly o stěnu, dalo by se říci, že tato hra by mohla být předchůdcem dnešního squashe.
Přelom ve vývoji hry nastává na přelomu 15. a 16. století, kdy jsou známy z Anglie první zmínky o hře s názvem tenis. Slovo tenis bylo pravděpodobně odvozeno z francouzského výrazu tenez (berte, chytejte).
Od roku 1870 je již tenis považován za sport. Když se začaly vyrábět míče z gumy, mohlo se hrát i na trávě, přišel nový podnět ke vzniku dnešního tenisu od Angličana majora Wingfielda (1874), kdy stanovil pravidla hry. V červenci roku 1877 již bylo uspořádáno první tenisové mistrovství v All England Crocquet and Lawn Tennis Clubu v londýnském Wimbledonu.
Nejdříve se tenis hrál pouze od základní čáry a podávalo se zespodu. Hra byla velmi zdlouhavá a později i nudná. Od zahájení wimbledonských turnajů vymýšleli nejlepší tenisté nové technické prvky. S.W. Gore, který byl vítězem prvního Wimbledonu, používal už v roce 1877 hru na síti (voleje). Bratři W. a E. Renshawovi následně značně zdokonalili volej a podání.
Kromě toho zavedli také smeč. Další tenista, P.F. Hedow účinně znesnadňoval protivníkovi hru u sítě velice dobře umístěnými loby. Podání se silnou rotací začali používat H. Ward a D.F. Davis. Dwight F. Davis, Americký tenista a politik, tehdy ještě student vytvořil hrací schéma, zakoupil a věnoval pro vítěze putovní cenu - pozlacenou stříbrnou mísu na salát, známou jako „salátová mísa“, kterou koupil přibližně za jeden tisíc dolarů. Finální představou bylo zřídit soutěž družstev všech členů Mezinárodní tenisové federace. A tak vznikla tradice a prestižní soutěž.
Tyto technické novinky vyvolaly vlny odporů a protestů konzervativních Angličanů, takže se vážně jednalo o zákazu voleje a smeče. Nakonec zvítězil názor, že útok má v tenise opodstatnění a že obohatí hru. Proto také byla v roce 1883 snížena výška sítě na 91 cm uprostřed sítě. Tenis se dále zdokonaloval zejména v podání a hry u sítě – první počátek útočného pojetí hry. Byly používány kombinace prudkých přímých úderů se stopboly se spodní rotací.
Způsob hry stále více přecházel do útočného pojetí, dámy odhodily klobouky, zkracovaly sukně a rychlost v tenise nabírala obrátky zejména příchodem nových raket, balonů, obuvi, fyzické zdatnosti. Místo společenské zábavy přecházel do soubojů s plnými tribunami diváků, stával se atraktivním sportem a novou koridou, divadlem, produktem turismu, reklamy, medií, atd..
Další významné turnaje jsou datovány v 1881 - US Open v New Yorku, od roku 1905 Australian Open v Melbourne a od roku 1925 French Open v Paříži. Všechny tyto čtyři turnaje jsou označovány jako Grand Slamové a soutěží se v nich ve dvouhrách a čtyřhrách.
Počátek 19. století, přesněji rok 1905, je také ve znamení zavedení soutěže družstev.
Olympijským sportem se tenis stal v roce 1896 na krátké období do roku 1924. Po dlouhé přestávce byl opětovně zařazen mezi olympijské sporty až v r. 1988. Bílé sporty mají bohužel složitý vývoj.(Golf byl poprvé zařazen mezi olympijské sporty v roce 1900 a 1904. Poté měl 112 let trvající pauzu a opětovně bude mezi olympijskými sporty v roce 2016 v Rio de Janeiro.)
V českých zemích byl první český lawn-tenisový klub byl založen v r. 1892 pod názvem 1. ČLTK v Praze. V roce1885 se uskutečnilo první mistrovství zemí Koruny české a v roce 1893 byl založen první tenisový klub I. ČLTK Praha, po němž následovaly další kluby v Olomouci, Brně, Plzni jako odbor Plzeňského klubu velocipedistů, v roce 1894 vznikl tenisový klub v Brně.
V roce 1895 se hrálo první mistrovství zemí Koruny české.aj., a tak roku 1906 mohla být založena Česká lawn-tennisová asociace, která byla založena 15. května 1906 (ČLTA).
Od r. 1911 se začal pravidelně organizovat turnaj dorostu o Pohár České lawn-tennisové associace, od r. 1913 se každoročně hrálo utkání Čechy – Morava a Čeští tenisté se účastnili olympijských her.
Po vzniku Československa, se 13. prosince 1918 sešla mimořádná schůze České lawn-tennisové associace a v následujícím roce byla již založena Československá lawn-tennisová asociace. Mezníkem se stal rok 1921, kdy se ČSR poprvé zúčastnila soutěže o Davis Cup.
Nová Bystřice
O ranném období tenisu na Jindřichohradecku jsme nenalezli jinou informaci než fotografii v knize Česká Kanada, Luďka Jirásko, na níž je zachycena příjemná společenská atmosféra - tenisový kurt, dámy s klobouky a v dlouhých sukních a fotografie je datována do období před 1. světovou válkou. Na snímku jsou patrné lajny i druhého kurtu. Kde to místo v Nové Bystřici fakticky bylo, je zatím otázkou.
A není také příliš známo, že jedna z legend českého tenisu – Renata Tomanová pochází z Jindřichova Hradce. Na Mistrovství Evropy žen, Vídeň 1975 se stala mistryní Evropy. Dále je desetinásobnou mezinárodní mistryně ČSSR, dvojnásobná mistryně Německa, Španělska, Švédska, Rakouska, jedenkrát mistryně Austrálie, Francie, Itálie a Brazílie.
Na Franch Open – Roland Garros 1978 s Pavlem Složilem zvítězila ve smíšené čtyřhře. V roce 1975 vyhrála pro ČSSR ženskou týmovou soutěž Fed Cup (Pohár federace), když ve finále porazily společně s Martinou Navrátilovou tým Austrálie 3-0. Jednalo se historicky o vůbec první vítězství pro Československo.
Poprvé se do finále Australien Open dokázaly probojovat v roce 1975 Renata Tomanová a o rok později Martina Navrátilová. Obě však poznaly příchuť poraženého finalisty grandslamového turnaje.
Otec Renaty Tomanové se v padesátých letech velmi zasloužil o vzkříšení stolního tenisu v Jindř. Hradci.(viz historie stolního tenisu)